středa 16. března 2016

Když Češi zpívají anglicky

Možná už jste si někdy položili otázku, jestli je pro české interprety a kapely lepší zpívat anglicky nebo česky – zatímco angličtina je světový jazyk, kterému by více či méně měl rozumět v dnešní době alespoň každý obyvatel „západního světa“, který má přístup ke vzdělání, češtině přece jen rozumíme lépe než jakémukoliv jinému jazyku. Jenže ne každý rozumí češtině a k tomu, aby to, co chce daný hudebník sdělit světu, pochopilo co nejvíce lidí, náš jazyk přece jen nestačí.



Stíny minulosti
Jedním z důvodů, proč se české (a potažmo i slovenské) kapely těžko prosazovaly v zahraničí, byl vedle velikosti země a vlivu železné opony i jazyk. Právě v době, kdy Československo, které se později rozdělilo na dva státy, náleželo k sovětské sféře vlivu, bylo žádoucí, aby se lidé byli schopní domluvit rusky. Ostatní jazyky byly díky tomu odsunuty stranou, zatímco jinde ve světě dominovala angličtina, která víc a víc nabývala na významu. Hrát hudbu, která by nebyla trnem v oku představitelům tehdejšího režimu a zároveň sdělila to, co hudebník/její autor chtěl, bylo už tak dost těžké, ale když v roce 1989 tento režim padl a lidem se otevřely nové možnosti, vyvstal další problém: Ač bylo konečně možné poslat svou hudbu za hranice a to i jinam než do dalších komunistických států (jako to bylo dříve), nebyl nikdo, kdo by poslouchal, protože češtině (a do roku 1993 se to týkalo pro celé tehdejší Československo i slovenštiny) kromě Slováků a do určité míry i Poláků nikdo nerozuměl.

Průběžný pokrok
Postupně byla zaváděna výuka anglického jazyka – pokud si sama dobře pamatuji, ještě kolem roku 2000 měli děti (potažmo jejich rodiče) možnost zvolit mezi angličtinou nebo němčinou, zatímco dnes už se studenti musejí učit jazyky dva – jeden si zvolí na prvním stupni a na stupni druhém volí další (většinou jde o angličtinu a němčinu případně ruštinu). Poslední generace Čechů se tedy dokáže domluvit anglicky a mnohdy i lidé, kteří nestudovali na gymnáziích a jiných prestižních školách (stejně jako tomu bylo u mě), tento jazyk ovládají na dobré či velmi dobré úrovni.

Přetrvávající problémy
I přes pokrok, který proběhl a snad i nadále probíhá, se existují věci, které Čechům dělají v angličtině stále určité problémy. Kromě tradičních problémů, jakými je například použití správného času, předložky či členy apod., se člověk může v textech psaných Čechy setkat s tzv. bohemismy, což jsou slovní spojení či fráze z češtiny doslovně přeložená do angličtiny nebo tzv. Czenglish. Mnohdy se stává, že dané slovní spojení či rovnou celá věta nedává smysl dokonce ani jiným Čechům, pokud naněco takového narazí. Dokonce si troufám tvrdit, že se jim člověk, který se domluví česky a anglicky rozumí opravdu dobře (což může samozřejmě platit i pro naše východní bratry), i daleko víc zasměje. 
Příklad: Nedávno jsem se při překládání pár textů narazila i na na text, který obsahoval slovní spojení "falling star", což by pro nás v doslovném překladu označovalo padající hvězdu, jenže v angličtině se takové slovní spojení nepoužívá a rodilý mluvčí by tedy neměl patrně ani ponětí, co tím daný člověk chtěl říci. Jaké slovní spojení se používá pro padající hvězdu? Není to těžké a můžete si to, pokud posloucháte Nightwish, zapamatovat i podle nápovědy v podobě písničky Élan: anglicky se "padající hvězda" řekne "shooting star" nehledě na to, jak podivně nám to může znít, protože do češtiny to doslova znamená "střílející hvězda". Vlastně je to pro nás asi podobně podivné, jako by pro rodilé mluvčí bylo naše "falling star".
O něco horší než se slovními spojeními jako "shooting star" to je s celými větami, protože věty, které mají například stejnou skladbu a stylistiku, jakou by měli v češtině (případně slovenštině), obvykle nedávají vůbec smysl a i člověk, který takový text přečte, bude mít patrně problém pochopit její význam nehledě na to, jak moc dobře umí česky (případně slovensky) a anglicky. Bohužel na takové problémy je možné narazit snad ještě častěji, protože ani slovník či překladač, který dokéže přeložit jedno prosté slovní spojení, nedokáže s naprostou přesností přeložit celou větu nebo souvětí, což byl případ i následujících dvou vět ze stejného textu, který byl zmíněn v předchozím odstavci: "That’s when I heared your first track "Lost in Space" and also I saw you for the first time. I must admit that this and Carry Me Over were the only tracks for long years". Nebudu ani jednu z těchto vět překládat, ale kromě toho, že první věta obsahuje slovo "heared" (což je chyba, která by člověka měla okamžitě praštit do očí), vlastně nic z toho, co v obou větách stojí, nedává smysl. Na jednu stranu vím, "co tím chtěl básník říci", což je fajn, nicméně na druhou stranu ta věta v angličtině podává úplně jinou informaci, než jaká byla zamýšlena. Kde je problém? Problém je v tom, že autorka textu chtěla říct, že před nějakou dobou poprvé slyšela písničku "Lost In Space" a zároveň poprvé viděla jejího autora (což už samo o sobě zní poměrně chaoticky), a že tato píseň a píseň "Carry Me Over" byly na dlouho jediné písně, které od něj slyšela. Překlad ale říká, že před nějakou dobou autorka textu (která není autorkou překladu, pokud vím) slyšela autorovu první píseň "Lost In Space", poprvé viděla i jeho, a že tato píseň a píseň "Carry Me Over" byly na dlouhé roky jediné (pozn.: z toho "jediné" si můžete vyvodit cokoliv, ale nejblíže to má k "na dlouhé roky jediné písně, které byly muzikantem, o kterém je řeč, složeny"). Takže to, co se nám může jevit jako správně přeložená věta, může být věta, která buď říká něco úplně jiného, nebo nedává smysl vůbec.

Kromě toho také českým hudebníkům (a samozřejmě nejen jim) dělá velký problém výslovnost a přízvuk. Kromě toho, že člověk si skladby, v nichž zpívá anglicky člověk se silným přízvukem, ani moc neužije, je mnohdy nutné, aby si vyhledal text skladby (popřípadě skladeb) na internetu, protože zpavákovi či zpěvačce není rozumět

Platí, že pokud zpěvák a ani nikdo jiný z kapely neslyší, jak moc přízvuk kazí jejich písně, a kritika ze strany jiných neexistuje (nebo ji ignorují), nic se na projevu nezlepší, protože budou i dále žít v iluzi toho, že je vše v naprostém pořádku. Je to vlastně totéž, jako když zpěvák zpívá falešně, on sám se neslyší, ostatní členové také ne, protože stejně jako on nemají zas tak dobrý hudební sluch, jak by bylo třeba, a jiní lidé buď z nějakého důvodu hlasový projev nekritizují, případně je jejich kritika ignorována (a ono je opravdu mnoho případů, kdy se potenciálnímu kritikovi dostane ze strany kapely buď pasívně-agresivní odpovědi, nebo se mu kapela prostě vysměje).
A pak jsou tu gramatické chyby, keré dokáží více či méně změnit význam textu, ale jen tak se s nimi setkávat patrně nepřestaneme. Tak například slovní spojení "going to the hell", které se skutečně objevilo v textu písničky jedné české kapely (pokud to členové té kapely čtou, tak se omlouvám, ale ta chyba upoutala moji pozornost a je navíc opravdu poměrně dobrým příkladem problému, který češi mají, když se snaží něco sdělit anglicky) a kde člen "the" nemá vůbec co dělat. V tomto případě může mást fráze "What the hell?", nicméně "the" se před "hell" jindy než tehdy nepoužívá.

Řešení?
Asi se nikdy nestane, že by všichni Češi dokázali anglicky hovořit na takové úrovni, jako umí například občané států, kde se mluví nějakým germánským jazykem, které jsou angličtině více či méně podobné. Vlastně je to podle mě i dobře, protože si sama nedokáži představit, co by se muselo stát, aby něčeho takového bylo dosaženo, aniž by to negativně ovlivnilo schopnost dorozumět se našim vlastním jazykem. Ovšem lidé, kteří z jakéhokoliv důvodu upřednostní anglický jazyk před svým vlastním, by si na svém projevu měli dát po všech stránkách maximálně záležet.
Řešení je mnoho - tím úplně nejjednodušším řešením je to, že by mudebníci psali své texty ve svém rodném jazyce, což ovšem není zrovna žádoucí, pokud chcete zaujmout i jinde než u nás, na Slovensku a možná v Polsku. Pak je tu možnost dávat své texty buď kontrolovat nebo rovnou překládat (což je mnohdy paradoxně lepší) profesionálním překladatelům nebo lidem, kteří anglický jazyk studovali. Za jednu normostranu překladu se obvykle platí částka 200 Kč, ale obvykle se to vyplatí. Je ale potřeba vybírat opatrně, neboť není odborník jako odborník, takže zatímco jeden by byl schopný z původního textu vytvořit dílo opravdu na úrovni, jiný by byl schopný původní text přeložit ještě hůře než jeho původní autor a ještě mu tvrdit, že to tak určitě být má. 
Další věc, která pomáhá, je co nejvíce sledovat seriály či filmy v původním znění bez titulků a číst delší anglické texty (dobrý tip: pokud se chcete v angličtině zdokonalit a máte rádi strašidelné příběhy, můžete se podívat na reddit.com/r/nosleep). To ale obvykle výrazněji pomáhá jen v případě, že má daný člověk jazykový cit, nebo k tomu navštěvuje i lekce anglického jazyka.
A když je řeč o těch lekcích (nejlépe rodilého mluvičího, který ovládá i češtinu), tak asi právě navštěvování lekcí může pomoci nejvíce, pokud má člověk dobrého tutora. Dost dobrý je i program Duolingo a pro problémy s výslovností je dobré najít si nějaká vhodná videa na youtube.

Zásadní problém je ale, jak už jsem dříve nakousla, v samotných hudebnících, kteří si své chyby sami neuvědomí (což je případ naprosté většiny lidí; mě nevyjímaje) a nikdo jiný je na to buď neupozorní, nebo je jakákoliv kritika těmito hudebníky ignorována, případně se dotyčnému "troufalci" hudebníci rovnou vysmějí. Tudy ale cesta nevede, protože prvním krokem ke změně k lepšímu je to, že si dotyčný člověk svůj problém či problémy uvědomí.
Nejhorší, co se může v tomto případě stát, je tedy ta možnost, že daný hudebník či hudebníci případnou kritiku (i konstruktivní, dobře míněnou a slušně napsanou) zašlapou do země, neboť v jejich očích je vše perfektní a jakákoliv výtka je urážkou jejich talentu.  
V případě, že i vy máte skupinu, jejíž texty jsou psány v angličtině, a nemáte o jejich správnosti a dokonalosti nejmenší pochyby, udělejte aspoň to, že je dáte někomu, kdo se vyzná, zkontrolovat. Samozřejmě jsou i české skupiny, jejichž texty jsou napsány skutečně bezchybně a výslovnost zpěváků je excelentní, ale jistota je jistota. Opravdu to za to stojí.

Reakce:

2 komentáře:

  1. Skvěle napsané a musím souhlasit. Jak jsem již někde předeslala, česká angličtina je v hudebním průmyslu (a nejen v něm) obrovský nešvar, který si málokdo uvědomuje. Málokdo s tím něco dělá a dle mého názoru je to škoda, jelikož potenciál tu je. Vím, kterou skupinu jsi měla na mysli, ohledně té gramatické chyby, žel bohům, je to jeden z mnoha případů,ve kterých s kritikou přijít nelze (jelikož bys dráždila hada bosou nohou, v tom nejhorším případě ...).
    Co se týče procvičování, Reddit pročítám, Duolingo mám v mobilu, takže každý den, v 15:00 procvičuji min. 20 minut, pak tam mám ještě aplikaci s anglickou gramatikou ... :D Holt, hodí se to :) Teď když už nechodím do školy, a nechce se mi platit za lekce (které v Praze bývají opravdu drahé), tak to musím udělat jinak :) Filmy a seriály s titulky jsou samozřejmostí :)
    Článku dávám velký palec nahoru ^_^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem ráda, že se článek líbí! :-)
      Možá tě to překvapí, ale i během komunismu existovaly kapely, které nahrály alespoň pár písniček anglicky - například Blue Effect, jejichž angličtina byla dokonce lepší než angličtina mnoha mých vrstevníků (ačkoliv pořád bylo dost poznat, že angličtina není jejich jazykem). Od nich bych ti doporučila třeba "You'll Stay With Me". O to děsivější ta situace dnes je - možnosti tu jsou a jeden by řekl, že angličtinu už budeme ovládat lépe, ale není tomu tak.

      Já jen čtu články na redditu a teď jsem zas měla semestr angličtiny, takže snad mi to k něčemu bude :-D

      Vymazat