čtvrtek 17. března 2016

Spark Fresh Blood: Koncert vítězů – přehlídka toho nejlepšího


Minulý rok uspořádal rockový časopis Spark třetí ročník soutěže mladých českých i slovenských kapel toužících po větší pozornosti a prosazení se na zdejší hudební scéně. Přihlásilo se více než 400 kapel, z nichž byly po nějaké době čtenáři časopisu vybrány ty nejlepší – na třetím místě se umístila kapela Misty Ways, na druhém Ereley a na prvním slovenská power heavy metalová kapela Signum Regis.
Právě 12. března v 18:00 byl časopisem Spark v Brně také uspořádán koncert, na němž vystupovaly tyto tři kapely, které se umístily na prvních třech příčkách, a také kapela Eponine, která skončila čtvrtá.



Celý koncert čtyř výše uvedených kapel proběhl v maličkém brněnském klubu Mersey, který disponoval pódiem velkým tak akorát na to, aby se na něj vešla souprava bicích i s bubeníkem, přičemž zbytek kapely, která zrovna vystupovala, většinou zůstal po celou dobu svého výstupu přibližně na tom stejném místě, kam si stoupl na začátku. Obvykle to navíc bylo tak, že zpěváci či zpěvačky každou chvíli z pódia, které bylo asi 20 cm vysoké, slezli, pokud se chtěli trochu prostoru pro sebe. Velikost klubu navíc značně ovlivňovala akustiku, což bylo i v případě, že s sebou návštěvníci měli špunty do uší, dosti nepříjemné, neboť hudba byla natolik hlasitá, že by si ji člověk možná lépe vychutnal, pokud by stál před klubem, než pokud byl uvnitř.

Něžná dáma, silný hlas
První skupinou večera byla kapela Eponine hrající kombinaci screama a rocku, jak je uvedeno na jejím profilu na bandzone.cz. Protože tento žánr (nebo přesněji kombinace žánrů) nehrála žádná z dalších tří zúčastněných kapel a ani se mu nepřibližovala, Eponine ze všech kapel, které v klubu Mersey toho večera vystoupily, suverénně vyčnívala.
Co se týče hudby, nevšimla jsem si ze strany hudebníků jakéhokoliv zaváhání a troufám si říct, že i přes nedostatek místa a akustiku klubu, působili všichni členové kapely nejen profesionálně, ale též uvolněně, což k dobrým výsledkům také obvykle dost pomůže. Samozřejmě ale stále platí, že kde není talent, tam ani příjemná atmosféra, odezva a dobrý pocit nepomohou, ale to se o Eponine rozhodně říct nedá. Eponine je totiž jednou z těch kapel, kterým by se teoreticky mohl vydařit jak velkolepý koncert hodný kapely patřící k legendám rockové hudby, tak i koncert v tom nejmenším zapadlém klubu. I když vzhledem k tomu, že kapela hraje spíše undergroundovou hudbu, koncert v takovém zapadlém klubu by dopadl snad ještě lépe, což ostatně kapela svými výkony a vystupováním potvrzuje.
Pokud jde o zpěv a growling, předvedla vokalistka kapely velmi dobrý výkon – většinu vystoupení zpívala čistě, jen některé polohy jí dělaly menší problémy (v jejím případě šlo o vyšší tóny, kterých se toto týkalo). Kromě toho také zpěvačka Zuzana disponující příjemným hlasem předvedla, že neumí pouze dobře zpívat, ale také growlovat (pozn.: growling = agresivní zpěv/řev typický pro metal, zvláště určité sub-žánry), v čemž ji (pokud jsem si správně všimla) doprovázel také baskytarista kapely, a problémy jí nečinily ani přechody mezi jednotlivými technikami, což bylo patrné zvláště během skladby „Lighthouse“. A byť se později patrně začala poněkud projevovat hlasová únava, udržela Zuzana dobrý výkon až do konce. Poklonu si zaslouží také díky své angličtině a téměř neexistujícímu přízvuku, který je u českých kapel obvykle stále velkým problémem.
Byť Eponine skončili na čtvrtém místě a vystupovali jako první, byli to patrně právě oni, jejichž vystoupení bylo zcela nejlepší, díky čemuž se toho nedá o jejich výkonu napsat o moc víc, než už bylo napsáno.

Zhudebněná temnota
Druhou kapelou, která toho večera vystoupila, byla brněnským příznivcům tvrdé hudby již dobře známá gothic metalová kapela Misty Ways, která se v soutěži Spark Fresh Blood umístila na třetí příčce.
Podobně jako členové ostatních kapel se i pánové a dáma z Misty Ways potýkali s nepříliš dobrou akustikou klubu a nedostatkem místa a bylo patrné, že větší pódium by uvítali patrně ještě víc než předchozí Eponine. Rozdíl byl ale i v jejich výkonech zde.
Nemůžu vyčítat hudebníkům práci s hudebními nástroji, i když mi místy přišlo, že bubeník měl trochu problém držet nastavené tempo, ale opět bych se spíš pozastavila nad pěveckými výkony. Zpěvačka vystupující pod přezdívkou Katryna (vl. jménem Kateřina) má sice okouzlující hlas, který by se dal patrně označit za mezzo-soprán či dramatický soprán (bohužel neznám její rozsah natolik, abych byla schopná z těchto dvou vybrat jeden se stoprocentní jistotou), ale to samozřejmě ještě neznamená, že stejně okouzlující bude i výkon. Tím nechci říct, že by její zpěv byl špatný, nicméně nebyl vždy zrovna příjemný na poslech a to zvláště v určitých polohách. Například úvod skladby „Naked Darkness“ je posazen ve vysoké oktávě a Katryně dělalo skutečně problémy tyto vysoké tóny v úvodu písně vyzpívat. Kromě toho si také téměř neustále hrála s hlasem a technikou, což by nebylo vůbec špatné, ale lepší by bylo to nepřehánět, protože patrně i to místy poměrně narušovalo čistotu zpěvu (těžko soudit nějak více do hloubky, neboť akustika opravdu bránila v tom, aby se dalo zpěv pořádně zhodnotit). I tak si ale troufám označit zpěvaččin výkon za relativně dobrý a uznání jí patří stejně jako v případě zpěvačky kapely Eponine i za její angličtinu.
Katryna ale nebyla jediná z kapely, kdo předvedl své pěvecké schopnosti, neboť ji čas od času doprovázel i kytarista vystupující pod přezdívkou Derias. Pokud se pokoušel growlovat, pak by měl na své technice raději pořádně zapracoval, protože mu jinak pro ne zcela dobrou techniku hrozí zničení hlasivek (což se ovšem nevylučuje ani tak). Skvělá byla nicméně jeho hra na kytaru a obratně zvládal i četná kytarová sóla, takže v tomto směru mu není možné co vytýkat.
Ačkoliv tento koncert kapely Misty Ways nebyl zrovna dechberoucí, a kromě zpěvačky Katryny a kytaristy Deriase se nezdálo, že by si kdokoliv jiný z kapely koncert opravdu užíval, nelze tvrdit, že by se koncert nevydařil. Požitek spíš kazila akustika klubu, která způsobila, že syntetizátorový hudební podkres a efekty doprovázející hudbu kapely Misty Ways nebylo mezi kytarovými riffy a údery bicích téměř vůbec slyšet. Samozřejmě by také dost prospělo i to, pokud by měli členové k dispozici větší stage.

Zpátky na Moravě
Kapelou, která se v soutěži Spark Fresh Blood umístila na druhém místě, byla progressive metalová kapela Ereley z Chebu. Jak ale sami její členové uvedli, kořeny mají ve Znojmě a mít možnost vrátit se zpět na Moravu je potěšilo (a to snad ještě o to víc vzhledem k tomu, že se do Brna podívali v souvislosti se stříbrným úspěchem v soutěži).
        První, co mohlo diváky na kapele zaujmout, byla vizuální stylizace a jejich face-paint. S vystupováním už to bylo o něco méně zajímavé, na druhou stranu se od progressive metalových kapel nečeká, že se budou předvádět tak jak je tomu například v případě kapel power metalových, tím spíš vzhledem k naprostému nedostatku místa, který v Mersey clubu byl.
        Stejně jako zpěvačkám předchozích dvou kapel dělalo zpěvákovi a kytaristovi kapely v jedné osobě problémy vyzpívat vyšší tóny, neboť byl limitován svým rozsahem, na druhou stranu zpíval vesměs čistě a na poslech byl příjemný i jeho hlas (pokud se zrovna nesnažil překonávat svůj hlasový rozsah a zpíval čistě), i když na zpěvu je stále co zlepšovat a to zvláště, co se rozsahu týče, protože jakékoliv nedostatky ve zpěvu jsou pro posluchače vždy nepříjemné. Velmi dobře se také poslouchal jeho growling, i když totéž se nedá říci o jeho angličtině, neboť byl dost patrný český akcent.
        Co se týče hry na hudební nástroje, nebyly zjevné žádné problémy a kapele Ereley hrála na rozdíl od zbylých třech kapel do karet i akustika – hudba byla sice stále ohlušující, ale alespoň byly slyšet zvukové efekty a syntetizátorový doprovod v pozadí.
        I přesto, že progressive metal není tak docela můj šálek čaje, byla jsem mile překvapena. Samozřejmě, jak bylo uvedeno výše v textu, jsou věci, na kterých by bylo dobré zapracovat, ale koncert se i tak vydařil, k čemuž přispělo i lepší nazvučení.
       
        Neřízená slovenská střela
        Poslední vystupující kapelou byla slovenská power/heavy metalová kapela Signum Regis. Ta celou soutěž Spark Fresh Blood vyhrála a už před začátkem koncertu bylo patrné, že by rádi přesvědčili publikum o tom, že si vítězství opravdu zasloužili.
Což o to – členové kapely byly očividně jako ryby ve vodě a koncert si patřičně užívali, což potvrdilo i jejich uvolněné a sebejisté vystupování, nicméně zase dělalo ohromný problém přezvučení a akustika prostor. Problémy s akustikou a přezvučením se samozřejmě odrazily i na tom, jak dobře (nebo spíš špatně) byl slyšet zpěvák kapely, kterého by bylo patrně i tak slyšet poměrně dost špatně, protože nároky na power metalového zpěváka jsou velké a je potřeba, aby dotyčný vokalista dokázal vyzpívat opravdu vysoko položené tóny. To ovšem v mnoha případech značně omezuje sílu a znělost hlasu, pokud daný zpěvák nevystudoval operní zpěv a operní technikou nezpívá i na koncertech. Zpěvákův hlas se tedy i ve chvílích, kdy měl vzhledem k výškám alespoň svou barvou a ostrostí (když už ne sílou) téměř proříznout vzduch, topil v kytarových riffech a vokály šly výrazněji slyšet teprve tehdy, kdy vokalistu svým zpěvem doprovázeli i ostatní členové. Jenže v takových chvílích zase bylo víc slyšet je. Otázkou ovšem je, jestli nebyla chyba spíše v nazvučení. Zpěv sám o sobě nebyl vždy zrovna bezchybný, co se jeho čistoty týče, ale bylo jasné, že se zpěvák snažil předvést co nejlepší výkon až do konce koncertu a i to se cení.
Moji poklonu mají ovšem muzikanti, kteří odvedli skvělou práci. Jak totiž možná někteří z vás, power metal neklade vysoké nároky nejen na zpěváky, ale díky svému rychlému tempu hlavně na instrumentalisty.
Co je ale také třeba vyzdvihnout, je vystupování kapely, jejíž členové, jak již bylo zmíněno výše, si koncert evidentně užívali. Zvláště pak zpěvák, který čas od času mával kolem s mikrofonem upevněným na stojanu, aby dal prostor projevit se i samotnému publiku. Jindy zase slezl a zpíval v davu přihlížejících fanoušků tvrdé hudby. Takovéto vystupování a charisma by mohly závidět leckteré „zajeté“ kapely.
Byť nebylo vše zcela dokonalé a požitek opět kazilo přezvučení, byl výstup kapely Signum Regis asi tím nejživějším a nejprofesionálnějším vystoupením celého večera, které si užívali jak přítomní příznivci tvrdé hudby, tak samotná kapela. Co se vystupování týče, potenciál dotáhnout to dál tedy mají, jenže to kazí fakt, že nemají co originálního nabídnout, neliší se moc od jiných kapel svého žánru a písničky znějí vesměs stejně (podobně jako Misty Ways). Pokud ale jde o samotný koncert, vyloženě záporně či neutrálně jej hodnotit nemohu, protože výkony byly vesměs dobré.

Shrnutí
Mohlo by se z mé recenze zdát, že celá akce nebyla nic moc, ale opak je pravdou – koncerty všech čtyř kapel byly více méně vydařené, což potvrzovaly i ohlasy publika. Pravda, laik si asi pomyslí, že jsem toho vytknula příliš mnoho na to, aby se dal „koncert vítězů“ označit za zdařilý, nicméně to je pouze tím, že jsem zhýčkaný hnidopich, který ovšem nemůže říct, že by se mu koncert nelíbil. A navíc: Vždy (nebo alespoň téměř) je co vytýkat a tím pádem i zlepšovat.
Jediné, co akci kazilo, a zmínila jsem to už v úvodu (a zmiňovala jsem to vlastně pořád dokola), byla malá stage a špatné ozvučení malých prostor Mersey clubu. Toto byly ale jediné dvě zásadní věci, které bych koncertu jako celku vytknula.
Reakce:

0 komentářů:

Okomentovat