V první řadě se omlouvám, že jsem se tu tak dlouho neukázala –
nejde o to, že bych na vás kašlala, ale mám hodně práce a taky mnoho koníčků,
který se ráda věnuji, a skombinovat všechno dohromady je hlavně v posledním
ročníku na vysoké hodně těžká věc. Ale nebojte – pokud vám mé články moc
chyběly (hahaha), možná se přece jen dočkáte toho, že aspoň jednou za čas něco
nového přidám. Ručit za to ale nemohu.
Právě z nedostatku času vezmu hopem i tento článek. V anglosaském
světě se dnes slaví Halloween, jinde v západním světě (a vlastně i v tom
anglosaském) se 1. a 2. listopadu slaví Den všech svatých a Dušičky a v tomto
období se také slavíval pohanský svátek Samhain, z nějž všechny tři
uvedené svátky vlastně vznikly. A večer začne co nevidět, takže si i já s článkem,
ve kterém vás seznámím s mými oblíbenými skladbami právě pro tuto
příležitost, musím pospíšit. Ale nejprve: ačkoliv playlist obsahuje hlavně
děsivé a tematické skladby, atmosféra, žánr a snad i témata jednotlivých
skladeb se liší, tak nebuďte příliš překvapení, když občas začne hrát i něco,
co vůbec nenavazuje na to před tím.
Tarja („Witch Hunt“, „Anteroom Of Death“ a „House Of Wax)
Pokud posloucháte metalovou hudbu, Tarju rozhodně znáte – dříve byla
hlasem metalové kapely Nightwish a teď je sólovou zpěvačkou. Právě z jejích
dvou sólových alb jsem vybrala tři skladby, které se k této příležitosti
hodí. U „Witch Hunt“ a „Anteroom Of Death“ je to snad celkem jasné, i když za
nimi stojí i jisté metafory, které vůbec nesouvisí s nadpřirozenem. Ale u „House
Of Wax“ asi stojí za to zmínit, že důležitým důvodem, proč jsem ji zahrnula, je
atmosféra.
Dark Sarah („Violent Roses“)
Finská zpěvačka Heidi Parviainen po svém odchodu z kapely Amberian
Dawn založila vlastní projekt jménem Dark Sarah, na němž se podílí mnoho
slavných hudebníků. Před nějakou dobou s pomocí fanoušků vydala své první
album, na němž se objevila i skladba „Violent Roses“, jež je stejně jako ostatní
písně součástí většího příběhu, který Dark Sarah vypráví.
Možná, že se vám díky ní připomenou filmy Tima Burtona, protože svojí
teatrálností, zpracováním orchestrací a zřejmě do určité míry i samotným textem
dost připomíná hudbu Dannyho Elfmana, který s Timem Burtonem spolupracuje.
A když už se zaposloucháte do hudby, věnujte pozornost i textu a
vynikajícímu pěveckému výkonu zpěvačky, která stejně jako Tarja Turunen zpěv
studovala.
Indica („Children Of Frost“)
Byť slovo „Indica“ odkazuje na marihuanu (a je možné, že členky
skupiny to nevěděly), nemusíte se obávat toho, že bych se vás skrze tuto
skladbu náhodou snažila zatáhnout do něčeho, co by vás mohlo potenciálně dostat
do problémů (teď se máte smát, protože to byl jistě brilantní vtip, že ano).
Ačkoliv je skladba „Children Of Frost“ této finské kapely spíš o zimě,
chladu, sněhu a tmě, nemohla jsem ji vynechat. Což o to, děsivá je, protože za
mrazem se tiše plíží i smrt (a to zvláště v tak chladných zemích, jako je
Finsko). Fascinující je na této skladbě ale hlavně hudební zpracování a
atmosféra, která z této písně skutečně čiší. Ostatně, poslechněte si sami.
Lordi („Hella’s Kitchen“, „Something
Wicked This Way Comes“, „The Rebirth Of The Countess“, „Dr. Sin Is In“,
Chainsaw Buffet“)
V případě finské hard rockové kapely Lordi, která se proslavila
svým vítězstvím na Eurovizi v roce 2006, snad není třeba nic vysvětlovat –
právě nadpřirozeno, strach, monstra a další věci s tím související jsou stěžejní
součástí nejen jejich písní, ale celého image kapely. To byl také důvod, proč
bylo náročné vybrat jen pět skladeb, mezi nimiž jsou i dvě akustické (když
nebudu brát ohled na efekty, které přidali), v nichž uslyšíte i broukání a
recitaci jejich ženských členek (jedna z nich už v kapele nepůsobí,
takže jde o ex-členku).
Mimochodem, také se vám během poslechu písně „Chainsaw Buffet“
vybavila poslední série American Horror Story?
Nightwish („Moondance“, „Planet
Hell“, „Dead Gardens“, „Scaretale“, Ghost River“, „Escapist“)
O Nightwish jsem se zmiňovala už v souvislosti s Tarjou Turunen,
a protože jde o známou kapelu, zaměřím se jen na jednotlivé skladby.
„Moondance“ je skladba instrumentální (když nepočítám těch pár „hej“
někde na konci) a můžete si ji vykládat de facto jakkoliv. V mém případě
se představy, které ve mně píseň vyvolává, nezměnily od doby, co jsem ji
slyšela poprvé – je noc a kolem mě jsou ruiny hradu a les, z něhož se
ozývají různé strašidelné zvuky a skrze větve problikávají podivná světýlka,
což je samo o sobě poměrně děsivá představa (pro mě dost lákavá na to, abych
něco takového klidně podstoupila). Co si s písní spojíte vy, ale nechám na
vás.
„Planet Hell“ všichni znáte – často je součástí různých upoutávek a
můžete ji tedy slyšet v televizi. Byť s nadpřirozenem nemá nic
společného, je často spojována s apokalypsou, což je způsobeno hlavně tím,
jak dramatická je. Fakt, nekecám.
V případě „Dead Gardens“ jsem si poměrně jistá, že za skladbou
stojí nějaká metafora (jako obvykle v případě NW), ale vynechat jsem ji
nemohla. Ostatně, název hovoří za vše (navzdory možným metaforám).
„Scaretale“ a „Ghost River“ jsou dvě skladby z koncepčního alba s názvem
„Imaginaerum“ a myslím, že tady opravdu není co vysvětlovat. Prostě
poslouchejte.
Na druhou stranu, v případě písně „Escapist“ je to složitější –
je to krásná a poetická skladba, ale taky mrazivá a děsivá. Stačí začátek první
sloky „Who’s there knocking at my window? The Owl and the Dead Boy / This night
whispers my name / All the dying children“. Ale abych byla vás neuváděla v omyl:
například slovní spojení „Dead Boy“ je metafora, kterou hlava kapely, klávesák
Tuomas Holopainen, často a rád používá. Tu atmosféru ale písni nikdo upřít
nemůže.
Leaves‘ Eyes („Krakevisa“ a „Melusine“)
Tato norská kapela není tak známá jako třeba Nightwish a asi je na
místě vysvětlit, že se zaměřují spíše na severskou historii (a historii
obecně), nicméně na svědomí mají i pár skladeb, které si vysloužily místo v
tomto seznamu.
Pověst o Meluzíně snad aspoň trochu znáte, takže tady vysvětlení vynechám,
ale zaměřím se na první zmíněnou píseň. „Krakevisa“ je totiž velice zajímavá
severská lidová píseň o muži, který šel do lesa, kde zabil obrovskou vránu,
protože měl pocit, že jej chce zavraždit. Pradoxně má ale jinak blíž k Vánocům
než ke svátkům mrtvých (doporučuji vám vyhledat si text a překlad). Ale
seveřané už prostě takoví jsou.
Powerwolf („Lust For Blood“, „We
Drink Your Blood“, „Night Of The Werewolves“, „Werewolves Of Armenia“, „Vampires
Don’t Die“, „Last Of The Living Dead“)
Tady opět není moc co vysvětlovat. Německá power metalová kapela
Powerwolf (ano, velmi nenápadné, já vím) sice čerpá hudební a vizuální
inspiraci z náboženství (konkrétně křesťanství), ale kromě sadistické
křesťanské historie (inkvizice, svaté války, vymítání ďábla, upalování
čarodějnic) se tematicky nechávají inspirovat velmi často upíry a vlkodlaky. A
čímkoliv, co souvisí s krví. Však se stačí podívat na názvy pár vybraných
písní.
The Nightmare Before Christmas
(„This Is Halloween“ a „Kidnap The Sandy Claws“)
Od metalu k soundtrackům a muzikálu – jak bych mohla vynechat
písně Dannyho Elfmana, které složil pro film The Nightmare Before Christmas od
Tima Burtona? Myslím, že není třeba cokoliv vysvětlovat.
Tim Burton’s Corpse Bride („Victor’s
Piano Solo“, „Remains Of The Day“, „The Party Arrives“, „Ball And Socket Lounge
Music No. 1“)
Pokud už je řeč o Noční můře před Vánocemi, nemůžu zapomenout ani na
Mrtvou nevěstu. Opět platí, že není třeba podle mě co dodávat. Snad jen to, že
mým osobním favoritem je skladba „Remains Of The Day“.
Lacuna Coil („Delirium“, „Zombies“,
„Infection“)
Opět návrat k metalu. Italská kapela Lacuna Coil má na účtu již
hodně skladeb a z nich mnoho skladeb děsivých, které dokáží mnohdy i
opravdu poměrně nepříjemné pocity. Pro ukázku jsem vybrala tři skladby (za možné
metafory neručím – ty můžou být všude). Tady ale nečekejte groteskně
strašidelné melodie a texty – tady čekejte přímo hrůzu a šílenství.
Avantasia („The Haunting“ a „Seduction
Of Decay“)
Abych pravdu řekla, i tady jsem měla problém s výběrem písniček,
protože projekt Tobiase Sammeta má na účtu víc písní, které by se sem hodily.
Nakonec jsem ale vybrala dvě, které se sem hodí nejvíce. Podívejte se na názvy
a poslechněte si je – víc k tomu psát nebudu, protože musím ještě napsat
závěr a dost mě bolí záda a levá ruka, o kterou se už nějakou dobu během psaní
opírám.
Musím být upřímná – sestavováním playlistu jsem strávila asi hodinu a
původně zde mělo být víc písní. Pokud vám jde o atmosféru víc než o celkové téma
písně, klikněte SEM – narazíte na playlist s písněmi, které se opírají
spíše o zvláštní atmosféru než čistě o děsivé téma textů. Samozřejmě některé se
objevují v obou playlistech.
PS.: Užijte si večer!
0 komentářů:
Okomentovat